Geppó #30 - Jedí Japonci jenom japonská jídla?

Japonská kuchyně bez debaty patří mezi nejlepší na světě. Vždyť je také zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Přepadne ale občas Japonce chuť na něco nejaponského? A jsou vůbec v Japonsku i mezinárodní restaurace?

Když Japonce honí chuť na exotiku

Jasně, že i Japonci mají občas chuť dát si něco cizokrajného. Mezi tři nejoblíbenější světové kuchyně patří v Japonsku francouzská, italská a čínská. V Tokiu i v jiných městech navíc najdete tolik prvotřídních mezinárodních restaurací, jako nikde jinde. Pojďme se na ně podívat trochu do detailu!

TOKIO = MICHELINSKÁ STÁLICE

Obecně řečeno, gastronomie je v Japonsku skutečně jedinečná. Typický důraz na detail a prvotřídnost surovin právem slaví úspěchy. Tokio je městem s největším počtem michelinských hvězdiček na světě, Kyoto třetím a Osaka čtvrtým. Že Tokio poráží třeba Paříž nebo Londýn, může znít překvapivě. Což ale teprve, když zjistíme, že mnohé z oceněných restaurací se zaměřují na nejaponskou kuchyni!

Michelinský úspěch souvisí s japonskou filozofií shokunin, tedy snahou dovést řemeslo k dokonalosti. Spojení japonské nezdolné preciznosti, vášně pro absolutní souznění chutí a touhy propojit mezinárodní autenticitu s lokálními japonskými prvky ústí v neskutečné kulinářské zážitky. Ocenění si tak v Japonsku plně zaslouží i francouzské, italské a dokonce i dánské restaurace.

FRANCOUZSKÁ VYTŘÍBENOST

Na francouzské kuchyni Japonce fascinuje pečlivost a sofistikovanost. Je vnímána jako luxusní zážitek plný harmonie a estetiky a v srdcích Japonců má dlouhodobě své výsadní postavení. V Tokiu najdete mnoho podniků specializujících se na francouzské pokrmy, od těch honosných až po útulná francouzská bistra. Mezi nejoblibenější pochoutky tu patří foie gras, croquette, consomné i crème brûlée, ideálně propojené v degustační menu.

ITALSKÝ SMYSL PRO SUROVINY

Milovníky italské kuchyně najdeme ve všech věkových skupinách japonského obyvatelstva, od dětí po seniory. Japonce láká italská čistota chutí, jednoduchost a vizuální elegance pokrmů. Japonskou a italskou kuchyni spojuje i důraz na čerstvost a kvalitu surovin. Mladé Japonky italskou kuchyni naprosto zbožňují a rády sledují početné televizní pořady, věnující se italskému vaření. Boom italské kuchyně v Japonsku odstartoval v 90. letech a doslova si Japonce podmanil. Začalo se prodávat bílé i červené víno, parmazán vystoupal na výsluní i přes to, že Japonci sýry v podstatě nekonzumovali, vzniklo mnoho receptů, které jsou směsicí italských surovin a japonské chuti. Pizza a těstoviny se staly neodmyslitelnou součástí běžného jídelníčku všech Japonců.

TROCHU JINÁ ČÍNA

Čínská kuchyně je v Japonsku všeobecně populární - čínské restaurace tady mají hojné zastoupení a jsou většinou velmi vkusně zařízené. Pokud ale nezavítáte přímo do China Town, je velmi pravděpodobné, že šéfkuchař bude Japonec a bude se podávat trochu jiná čínská kuchyně. Méně mastná, jemnější a bez kontroverzních prvků. Když si například v Tokiu dáte pekingskou kachnu, číšník sice přinese celého propečeného opeřence, ale naporcuje ho před vámi tak, že do slavných placiček přijde jen to nejlepší - dokřupava vypečená kůže. Nečekejte ani kuřecí pařáty, to by bylo v japonské restauraci nemyslitelné.

AMERICKÁ POHODLNOST

Fast foody a burger bary mají i v Japonsku své pevné místo. Pomysleme třeba na vánoční tradicí spojenou s KFC, o které jsme psali v jednom z minulých vydání Geppó. Americkou kuchyni mají Japonci spojenou s jednoduchostí bez komplikací, což je občas vítaný protipól k propracovanosti japonské gastronomie.

A CO NĚCO ČESKÉHO?

Můžeme směle doufat, že je v Tokiu také nějaká česká stopa?

Kdysi české barvy v Tokiu hájila slavná česká restaurace Castle Praha v Roppongi. Jezdili sem slavní čeští kuchaři i číšníci, restaurace sídlila v Nissan building v 19. patře, byla velmi luxusní a chodili sem obchodníci, kteří se chystali na své mise do Čech. Podávala se pečená kachna s knedlíkem a zelím, svíčková, několik druhů guláše. Restaurace i pivnice vznikly z investic japonského pivního holdingu Kirin. Při jedné z přestaveb Tokia však zanikla i budova Nissan, a tím se kapitola této restaurace uzavřela.

Také dnes je ale možné v Tokiu české jídlo ochutnat. První možností je restaurace Dášenka v Shinjuku. Je útulně zařízená a největším tahákem je tu kromě piva guláš s bramboráčky. Objednat si ale můžete i utopence, bábovku nebo třeba jahodové knedlíky. Bramboráčky jsou mimochodem jedním z hlavních taháků české kuchyně v Japonsku - při recepcích na českém velvyslanectví rozhodně nikdy nechybí.

Druhou restaurací je Pilný Piják v Minato. Tento podnik je věnován milovníkovi českého piva Isao Onodovi, který dovážel do Japonska český chmel a slad a pro určitou generaci se stal symbolem českého piva v Japonsku. Můžete si tu dopřát pečeného pstruha s bylinkami, kuře s bramboráky a smetanovou omáčkou, guláš a dokonce i svíčkovou s karlovarským knedlíkem. A samozřejmě pivo, české!

Ačkoliv se při návštěvě Japonska zřejmě budete snažit ochutnat co nejvíc z tradiční japonské kuchyně, najděte si čas i na nějakou evropskou restauraci. Je dost možné, že to bude vaše nejlepší italská, francouzská nebo jiná mezinárodní zkušenost. 

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková