Geppó #7 - Září v Japonsku

Zářijové číslo měsíčníku Geppó dává největší prostor svátku Keirō no Hi. Dočtete se i o festivalu Kishiwada Danjiri Matsuri, podzimní rovnodennosti a dotkneme se také výročí kapitulace Japonska, které znamenalo ukončení druhé světové války.

ZÁŘÍ V JAPONSKU

Keirō no Hi

Keirō no Hi, tedy Den úcty ke starým a k dlouhověkosti, je japonský státní svátek, který se slaví pravidelně třetí zářijové pondělí. Letos vychází na 19. září.

Svátek vyjadřuje uznání a vděčnost starším za jejich přínos pro společnost a oslavuje jejich zdraví a dlouhověkost. V tento den obvykle navštěvují mladší generace své starší příbuzné a sousedy a přinášejí dárky, které vyjadřují jejich lásku a respekt. Protože se Japonci vyznačují vysokou úctou ke stáří, patří svátek Keirō no Hi mezi ty opravdu živé a uznávané. Japonští senioři jsou i ve vysokém věku velmi aktivní a mnozí rodiče, jejichž děti podnikají třeba v obchodě nebo pohostinství, pomáhají dětem až do velmi vysokého věku. Každý se snaží být pro druhé užitečný až konce svých dnů. A stejně tak naopak – v Japonsku se nesetkáme s tím, že jsou staří lidé „na obtíž“ mladým, to by v Japonsku nikdo nepřipustil. Děti se o své rodiče příkladně starají a podporují je v jejich aktivitách.

Historie svátku Keirō no Hi přitom není nijak dlouhá. Pochází z malé vesnice Nomadani-mura, dnes známé jako Taka-cho, v prefektuře Hyōgo. Dne 15. září 1947 se v obci konalo shromáždění starších. Masao Kadowaki, tenkrát 35letý starosta vesnice, pozval všechny vesničany starší 55 let, aby si dopřáli občerstvení a zábavu ve vesnickém sále. Jeho přáním bylo vyjádřit úctu starším členům vesnice a vytvořit místo, kde by mohli předávat svou moudrost a sdílet své zkušenosti s další generací. Druhá světová válka zanechala i v Japonsku mnoho jizev a panoval jistý pokles respektu ke starší generaci. V reakci na to chtěl Masao přinést starším radost a potěšit je. Navíc cítil, že jejich moudrost bude klíčem k přestavbě a oživení vesnice.

Tuto oslavu Masao pořádal i v následujících letech, postupně se rozšířila do celého Japonska a v roce 1966 vláda oficiálně vyhlásila Keirō no Hi za státní svátek.

Kishiwada Danjiri Matsuri

Kishiwada Danjiri Matsuri je tradiční festival, který se koná v Ósace každé září, o víkendu před Dnem úcty ke starším. Jedná se o jeden z nejslavnějších japonských festivalů Danjiri Matsuri, který má tradici přes 300 let. Poprvé se konal v roce 1703, kdy se jeho prostřednictvím pán hradu Kishiwada Okabe Nagayasu modlil k šintoistickým bohům za hojnou úrodu.

V hlavní roli jsou danjiri - obří ručně vyřezávané plováky od místních talentovaných řezbářů, které váží až čtyři tuny, jsou zdobené ornamenty a nesou na sobě hvězdu představení, řezbáře daikugatu. Každý daikugata divoce tančí na střeše danjiri, používá svůj vlastní styl vystoupení, což vyžaduje nebývalou schopnost udržet rovnováhu. Role daikugaty je vysoce privilegovaná a je určena výhradně místním tesařům.

Během festivalu mezi sebou závodí přes 30 týmů mužů, táhnoucích plováky městem. Každý plovák představuje jinou oblast města a souboj o nejrychlejší danjiri je nelítostný, působivý, plný síly a vytrvalosti - každý tým se uchází o slávu, v sázce je pověst jejich oblasti.

Šúbun no hi - Podzimní rovnodennost

Stejně tak jako jarní, také podzimní rovnodennost je v Japonsku důležitou událostí. V druhé polovině září končí úmorná horka a přichází příjemný podzim. Pro Japonce podzim nese důležitou symboliku. Pozorují, jak se barva listů mění ze zelené na zlatožlutou a červenou a uvědomují si, že listy později opadají. To všem připomíná, že se život neustále mění - současný okamžik je tedy něčím, čeho je třeba si vážit, je totiž pomíjivý.

Datum podzimní rovnodennosti Šúbun no hi je vždy deklarované v únoru předcházejícího roku. Letos vychází na 23. září.

Od roku 1948 je tento den státním svátkem. Do té doby se nazýval Shuki Koreisai a byl součástí šintoistického náboženství. Po druhé světové válce vznikla nová japonská ústava, Ústava poválečného Japonska, která přísně oddělila náboženství od státu. Tento svátek podzimní rovnodennosti byl nominován mezi nenáboženské svátky.

Výročí kapitulace Japonska

2. září 1945 Japonsko podepsalo kapitulační listiny. Kapitulace jako taková je pro Japonce citlivým tématem. 

Prvním šokem bylo veřejné přiznání, že Japonsko prohrálo válku. 15. srpna to sdělil sám císař Hirohito v rozhlasovém projevu - a to byla další velká rána. Jako potomek bohů neměl císař nikdy mluvit do rozhlasu, jeho hlas tehdy poprvé slyšely miliony Japonců.

Dodnes se v běžném hovoru s Japonci toto téma považuje za tabu. Málokterý Japonec o válce a jejích důsledcích chce mluvit, a to nejenom mezi sebou, ale zvláště pak s cizinci. Americká základna na Okinawě je stejně ožehavým tématem. Na druhé straně základna u města Naha je velkým zdrojem obchodu a také zde vzniká mnoho smíšených párů a dětí. Téma ozbrojených sil je v Japonsku stále rezonující, stejně tak jako návštěva svatyní spojených s nacionalismem.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková