Geppó #17 - Kyoto

Ne nadarmo se většina Japonců snaží alespoň jednou za život do Kyota podívat. Kyoto vás oslní. Ohromí svou krásou. Ukáže vám nejstarší japonskou kulturu. A zároveň vás rozmazlí svou vysoce moderní tváří.

Hlavním městem více než 1 000 let

Kyoto bylo japonským hlavním městem v letech 794 až 1868. Překlad slova "Kyoto" také znamená "hlavní město". Vždy se tak ale nejmenovalo - v průběhu své historie vystřídalo názvy Heian-kyo, Miyako a Saikyo. Město bylo postaveno pro japonského císaře Kammu a bylo budováno po vzoru čínských měst, tedy s ulicemi rovnými do pravého úhlu. Protože za války nebylo bombardováno, zůstalo zde mnoho původních staveb.

Díky své bohaté minulosti je Kyoto odrazem japonské kultury, vytříbeného stylu a nespočtu atraktivních míst k objevení. Několik chrámů a zahrad v Kyotu se od roku 1994 pyšní zápisem v seznamu UNESCO.

Kromě toho je Kyoto sedmým největším japonským městem a žije tu 1,4 milionu obyvatel. Pro turisty nabízí nejmodernější zázemí.

Pojďme si Kyoto důkladně prohlédnout!

Chrám Kiyomizudera

Chrám Kiyomizudera se nachází ve východní části Kyota. Byl založen už v roce 798, ale jeho současná podoba je z roku 1633. Stojí na stovkách dřevěných sloupů, které jsou vysoké 13 metrů, a přitom při jeho stavbě nebylo použito ani jednoho hřebíku ke zpevnění konstrukce. Z terasy je překrásný výhled a dříve sloužila také jako startovací plocha pro skoky z terasy do jezera. "Kiyomizu" totiž znamená "čistá voda" a odkazuje na vodopád Otowa, jehož tři větve ústí právě do dolního jezera u chrámu. Každý pramen můžete pomocí speciální naběračky s dlouhou rukojetí ochutnat a nechat si splnit některé přání - dlouhověkost, zdraví nebo úspěch ve studiu. Doporučuje se však napít jen z jednoho pramene, aby byl účinek co nejsilnější. Dnes už jsou skoky z terasy zakázány.

I samotná cesta k chrámu je nebývale zajímavá. Vede uličkou Higashiyama, ve které najdete keramické dílny a obchůdky s typickými kyotskými předměty. V březnu se tu pravidelně koná slavnost Hanatoro, při které je celá čtvrť prozářena 2 400 kusy lampionů.

Svatyně Jishu Jinja

V areálu chrámu Kiyomizudera se nachází také slavná svatyně Jishu Jinja, zasvěcená bohu lásky. Před svatyní jsou do země zasazeny dva velké kameny, vzdálené od sebe asi 10 metrů. Pokud mezi nimi dokážete přejít se zavřenýma očima, budete požehnáni pravou láskou.

Je tu také pagoda Koyasu zajišťující snadný porod a sál Jizo s více než 200 kamennými sochami s bryndáčky, které chrání děti a cestovatele.

Čtvrť Gion

Když se řekne Kyoto, mnohým v mysli vytanou obrázky gejš a učednic maiko. Kyoto je totiž jediným městem, kde jsou gejši součástí běžného života. Čtvrtí gejš v Kyotu je Gion a je to vskutku okouzlující místo. Nespočet historických dřevěných domů machiya a tradiční kavárny, restaurace a čajovny ochaya vás přenesou do jiných časů. Maiko jsou dívky ve věku od 15 do 20 let, které jsou učednicemi na gejši. Nosí velmi barevná dlouhá kimona a mají zaujmout svým uměním, nikoliv svým vzhledem.

Asi nejznámější čajovnou, kde dodnes gejši pobývají, je Ichiriki Ochaya. Dostat se tam je však velmi nákladné a hosté jsou nejčastěji významní politici nebo majitelé velkých firem. Je tu i několik restaurací, kam je možné si objednat geishu k večernímu vystoupení. Takovýto večer je velmi drahý a většinou ho financují firmy, které svým klientům chtějí poskytnout mimořádný luxus.

Toto je osobní zážitek naší paní majitelky z jednoho takového večera: "Večeře probíhala v tradičním kyotském stylu kaiseki ryori a náhle majitelka restaurace tajuplným hlasem oznámila: Umělkyně přichází. Slovo geisha totiž znamená umělkyně - gei je znak pro umění a sha pro osobu. Pomalým vznešeným krokem vkráčela do místnosti žena v krásném kimonu, měla úplně bílý obličej a byla silně nalíčená. Působila jako obživlá socha. Cupitala drobnými krůčky a na všechny se nepřítomně usmívala. Většinou si vystoupení geishi objednávají muži, a tak, a to se mi stalo i jinde, byla trochu v rozpacích, jak jednat se mnou, ženou. Usadila se a začala hrát na shamisen, tradiční hudební nástroj. Poté počala vznešeně konverzovat v japonštině s našimi japonskými hostiteli. Pak zahájila zpěv tklivých japonských melodií a začala tančit. Mezi jednotlivými uměleckými vystoupeními kladla otázky, na které znala odpovědi a snažila se co nejvíce zalichotit hostitelům. Asi to tak má být. Já z toho měla pocit, jakoby člověk konverzoval s pohyblivou sochou."

Chrám Sanjusangendo

Chrám "tisíce tisícerukých bohyní milosrdenství Kannon" sice kdysi vyhořel a přestavěn byl pouze jeho hlavní sál, ale to mu neubírá nic na úchvatnosti. Chrámová síň měří 120 metrů a je tak nejdelší dřevěnou stavbou v Japonsku. Bohyně Kannon má tisíc rukou a jedenáct hlav - hlavy symbolizují utrpení, ruce boj proti němu. Každá tvář bohyně je jiná a představuje rozmanitost lidských typů. Sochy jsou dřevěné, z japonského cypřiše a v životní velikosti. Stojí za sebou v deseti řadách a žádná není upevněna k podlaze, aby se snížilo riziko poškození při zemětřesení. 

Fushimi Inari

Šintoistická svatyně, která je ověnčena tisíci branami torii, je dalším místem v Kyotu, které není možné vynechat. Je postavena na posvátné, 223 metrů vysoké hoře Inari, která je zasvěcena božstvu inari - bohu rýže, sake, prosperity zemědělství a obchodníků. Božstvo inari je většinou zobrazováno jako žena nebo jako skupina pěti osob, je to neoblíbenější šintoistické božstvo a je uctíváno už od 8. století.

Stezky vedoucí na horu jsou plné jak sošek lišek kitsune, poslů bohů, tak bran torii. Brány jsou červené, ve tvaru bidýlka pro ptáky. Odkazují na legendu o kohoutovi, který vylákal bohyni slunce Amaterasu z jeskyně, kam se uchýlila po hádce se svým bratrem. Od té doby vládla světu tma. Kohout však zakokrhal a vylákal Amaterasu ven a tím se opět obnovilo střídání dne a noci.

V souvislosti s liškami nelze nezmínit místní typický pokrm kitsune udon - nudle s opečeným tofu v barvě liščího kožísku. Stejně tak inari sushi vychází z tradice lišek kitsune - taštičky ze smaženého tofu symbolizují lišku a rýže uvnitř zase poděkování za úrodu. Při cestě na horu Inari mnoho poutníků u soch lišek pokládá právě smažené tofu aburaage.

Zlatý a Stříbrný pavilon

Kinkakuji, Zlatý pavilon, je zenový chrám na severu Kyota, jehož dvě horní patra jsou celá pozlacená. Formálně se nazývá Rokuonji, ale nikdo mu neřekne jinak než "Zlatý pavilon". Původně se jednalo o odpočinkovou vilu shoguna Yoshimitsu Ashikaga, ale po jeho smrti se stal zenovým chrámem školy Rinzai. Pavilon dvakrát vyhořel, poprvé během občanské války a podruhé ho v roce 1950 zapálil náboženský fanatik. Dnešní podoba je tak z roku 1955. Za pavilonem se rozprostírají původní zahrady a jezero, ve kterém se celý Zlatý pavilon zrcadlí. Minout nemůžete ani známou bonsai borovici, která je stříhaná do tvaru lodě.

Ginkakuji, Stříbrný pavilon, se tyčí na jižní straně Kyota a byl postaven podle vzoru Zlatého pavilonu v roce 1474. Není doopravdy stříbrný, jeho název vznikl spíš jako kontrast svému zlatému předchůdci. Zároveň se ale říká, že měsíční světlo, které se odráží na tmavé fasádě, pavilonu dodává stříbřitý vzhled. Byl vybudován ve stylu wabi-sabi, rafinované nenápadné elegance, jejímž smyslem je hledat krásu v nedokonalosti.

Arashiayama

Pokud jste v Kyotu, nemůžete vynechat ani procházku bambusovým hájem Arashiayama. Je jen asi 30 minut od Kyota a nabídne fascinující pohled na vysoké bambusové rostliny, které tvoří vskutku fotogenickou kulisu pro statisíce snímků, které zde vznikají. Středem háje prochází dlážděný chodník, který je v hlavní sezóně přeplněný selfie tyčemi procházejících turistů. Davy naštěstí řídnou, čím dál se vydáte od městského centra Arashiyamy.

Hrad Nijojo

Hrad Nijojo nebo také Nijo byl postaven v roce 1603 prvním shogunem z období Edo, Tokugawem leyasu. Shoguni používali hrad až do pádu shogunátu v roce 1867. Pak byl chvíli císařským palácem a poté předán městu.

Hrad Nijojo je nejlépe dochovanou palácovou stavbou v Japonsku. Skládá se ze dvou paláců, Honmaru a Ninomaru. Vstupní branou do Ninomaru je Karamon, brána postavená v čínském stylu. Po ní následují dlouhé chodby, osazené tzv. slavičími prkny. Zvuk vrzání v chodbách měl obyvatele varovat před vetřelci. Sály jsou pokryté rohožemi tatami a nádhernými malovanými posouvacími dveřmi fusuna.  

Druhý palác Honmaru není přístupný veřejnosti. Projít si ale můžete zahrady, které hrad obklopují a ve kterých roste 400 druhů sakur, které kvetou postupně od března do konce dubna.

Nishiki Market

Pokud chcete ochutnat tradiční kyotské speciality, nesmíte vynechat návštěvu trhu Nishiki. Pět bloků dlouhá nákupní ulice nabízí více než stovku obchodů a restaurací. Najdete tu vše, co souvisí s kytoským jídlem, od čerstvých mořských plodů, sezónních potravin po nože a nádobí.

A jaké lokální pokrmy v Kyotu rozhodně ochutnat?

• Yudofu - čerstvé tofu ohřáté ve vývaru z řasy kombu a okořeněné typickým kořením.
• Kyo Gashi - místní typ tradiční japonské sladkosti wagashi. Krásné barevné cukrovinky jsou vždy vyráběné tématicky pro danou příležitost, existuje jich tedy nepřeberné množství.
• Kaiseki Ryori - vícechodové menu z čerstvých mořských plodů.
• Kyoto Ramen - hustá ramen polévka se spoustou zeleniny, jejímž základem je vývar z kuřecích kostí dušených 14 hodin.
• Nishin Soba - pohankové nudle se sušeným sleděm.
• Kyo Yasai - tradiční lokální kyotská zelenina, která je ceněná pro své jedinečné tvary, živé barvy a bohaté výživové hodnoty. Mnoho francouzských, italských a dalších špičkových kuchařů ve světě přidává Kyo Yasai zeleninu do svých fusion pokrmů.

Shrnuto a podtrženo, Kyoto rozhodně stojí za ochutnání, doslova i v přeneseném slova smyslu.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková